Cílem nejsou peníze, ale svoboda...

28.05.2017

Pusť si tenhle song s opakováním, protože aby jsi se tímhle s atmosférou probral(a), bude ti muset odehrát aspoň 5x: https://www.youtube.com/watch?v=YDYXJ8WixBE

To, proč jsem takovou dobu nepřidal žádný blog, začalo v podstatě už před 15ti lety...

Asi ve 13ti jsem zjistil, čím bych se jednou chtěl živit a od tý doby všechny moje kroky okolo školy, práce a aktivit po škole, kdy mý kámoši začínali experimentovat se sexem a díky kterým já si na svojí první čárku v deníku musel počkat až do 16ti (dneska tam těch čárek mám tolik, že bych z nich mohl vystavět celou ženskou fotbalovou ligu a tihle kámoši by byli rádi, kdyby zvládli uspořádat městský pink pongový turnaj), šměřovaly právě k tomu.

Vsadím se, že většina z vás je nasraná z toho, že zatímco vy splácíte Fabii se zadřenym motorem a neidentifikovatelným flekem na zadních sedačkách po předchozím majiteli, váš šéf jezdí v luxusním Mercedesu, mokasínách a nechutnou taštičkou přes rameno, ale na to přidat vám nebo aspoň koupit v tomhle vedru větrák do kanceláře, prostě nemá.

Z toho jsem byl nasranej i já a tak mi bylo jasný že abych byl v pohodě, budu si muset vyndat anální kolík mýho šéfa a začít sám...

Bohužel nemám bohatý rodiče aby mi s tím pomohli a moji kamarádi (kluci mám vás rád) jsou dělníci který mě těžko seznámí s majitelem velký firmy se kterým uzavřu obchod, no a sám ze svýho obýváku s prací od 8:00 do 17:00 to získávám horko těžko.

Někdy ale musíš riskovat všechno pro sen, který vidíš jen ty...

Proto jsem na konci roku dal výpoveď bez plánů a vidiny něčeho co mě uživí, ani moje holka mě živit nemohla - protože jsem žádnou neměl a bez představy co se bude dít. Prostě mě už jen nebavilo pořád na všechno nadávat, litovat se ale nedělat nic proto abych se všeho toho tlaku zbavil.

Vždycky jsem si myslel, že to, proč tohle všechno chci je hromada peněz, auto, pěknej byt, drahý oblečení a kurvy v mým domě. Když jsem to ale všechno více či méně měl, stálo mě to spoustu práce, nervů, času a odříkání si hromady jiných věcí který by mě ani nenapadly, že by mě mohly naplňovat.

A tady se dostávám k tomu, proč přišla moje dlouhá pauza od blogování a vlastně života jako takovýho...

Celej život jsem si myslel že vím co chci a co dělám...

Pracoval jsem abych měl peníze protože jsem si myslel že je potřebuju. 

Ale až teď, po těch všech depresích když sedím doma ve chvíli, kdy ty stojíš v práci opřenej o stůl a necháváš se ojíždět od zakomplexovanýho šéfa za nějakou píčovinu, jenom protože ho doma ráno seřvala manželka a on pro ní neměl odpověď, si uvědomuju, že důležitější než hromada peněz je hromada času. Hromada času pro přátelé, rodinu, pro ženu a děti, hromada času na koníčky a všechno co v životě chceš dělat a zkusit.

Dokud se musíš někoho ptát na to, jestli můžeš jet se svojí ženou na dovolenou a plánovat si čas podle toho zmrda co si s tebou hraje za stolem, tak nežiješ ale přežíváš.

Šukal jsem první ligu, měl jsem všechny možný ženský na všech možných místech a celou dobu jsem si myslel že svým chováním ty kurvy ničím já... Až jsem zjistil že celou dobu ničí ty kurvy mě. Poznal jsem totiž tolik nechutných a nedůstojných situací, že je pro mě dneska ženě tak moc těžký  uvěřit a udržet s ní dlouhodobej vztah asi jako pro tebe pochopit co jsem vlastně zač... A to je vlastně sakra těžký i pro mě.

Takže o čem byla celá tahle pauza?

Byla plná smutku, samoty a depresí ze zjištění, že všechno co jsem do dneška dělal, bylo vlastně úplně něco jinýho než od života chci.

Byla plná strachu, protože všechny moje plány na další práci po výpovědi padly, ojebali mě lidi od kterých bych to čekal nejmíň a já jsem teď zase na úplným začátku.

Byla plná zklamání, protože když jsem se konečně všema těma kurvama probral jako trikama v košíku s posledními kusy v Primarku a našel jsem to, co by mi mělo sedět, mi ho zase vytrhli ruky a já ani nevím jestli mojí nebo její chybou...

A pak je ti 28 let, ty doma sedíš bez práce ze který jsi sám dal výpověď, bez ženy o kterou jsi přišel vinou kdoví čeho, bez nejlepšího kámoše kterej je přes týden 150km od tebe na stavbě a s myšlenkama, jestli těch prášků co máš v lékárničce (v mým případě v krabici od bot) je dostatek na to, aby celý tvoje trápení ukončily...

No a teď vypni všechno co ti hraje a pusť si tohle: https://www.youtube.com/watch?v=AQ4MQ_uhBSs  , protože tenhle blog rozhodně nebude negativní! 

Vyjebali se mnou, ze dne na den jsem zůstal bez příjmů, mohl jsem se jít už dávno znovu zaměstnat a v tuhle chvíli opět sedět na teplým místě. Nasrat! Zavřela se jedna cesta? Najdu si druhou, třetí, čtvrtou...

Přišel jsem o další ženu, ale... Slyšel jsem, že "jestli je to opravdový, nikdy to neskončí". Když mi nezbývá nic jinýho, budu se řídit aspoň tímhle a než se otřepu, budu se ukolíbat tím, že to asi opravdový nebylo.

Nevěš hlavu! Hledej se, mě to trvalo 28 let než jsem zjistil k čemu peníze vlastně jsou a že střídat by se mělo oblečení, ne ženský. Vlastně až teď stojím na začátku svojí cesty, okolo mě je ticho, hrozný horko, svoboda.. Vnímáš to prázdno?

Je jen na tobě kam se vydáš, vyser se na všechny co ti chtějí radit, k tomuhle musíš dojít sám a až pak ucítíš tu svobodu výběru, až v tu chvíli budeš šťastnej protože když zjistíš co od života opravdu chceš, všechny tvoje kroky, rozhodnutí, myšlenky budou směřovat právě k tomu a v tu chvíli ti všechno co uděláš, bude dávat smysl...

Hlavu vzhůru!

V tomto duchaplném blogu učinkovali: 

Oversize mikina a džíny s vlastní úpravou H&M, džíska H&M, triko Nike, fajnová kolekce Nike Air Force a dalších asi 16 názvů, pásek "polovina platu" Gucci

Instagram

Facebook